Nezapomenutelný zájezd do Švýcarska

Vyjížděli jsme v pozdních večerních hodinách a cesta ubíhala pomalu. Do samotného Švýcarska jsme přijeli až druhý den brzy ráno a naše první zastávka byly Rýnské vodopády. Šum padající vody byl k nezaplacení. Po pořízení krásných fotek nás náš autobus zavezl do města Kostnice. Tady jsme se prošli kolem obřího Bodamského jezera a následovala prohlídka domu, kde naposledy pobýval Jan Hus, který byl i v tomto městě upálen. Naší poslední zastávkou tento den bylo největší město Curych. Menší procházka, fakultativní volno a pak už jen cesta na ubytování, které jsme měli ve Francii.

Další den jsme nelelkovali a hned ráno vyrazili na dlouhou cestu busem až do hlavního města Bern, které čítá asi jenom okolo 125 tisíc obyvatel. I přes to je tu moc krásných památek, jako například kostely, astronomické hodiny, nebo dokonce medvědí jáma. Po prozkoumání města nás čekala prohlídka ve městě Emmental. Nemohlo jít o nic jiného než o slavné švýcarské sýry. Dostali jsme zajímavý výklad o tom, jak vzniká ten nejlepší sýr, ale stejně se mnozí nejvíce těšili na ochutnávku. Poté přišel čas na případné nákupy sýrů, jiných suvenýrů a návrat na ubytování.

Třetí den, za mě úplně nejdelší, nás čekal výlet do Alp. Nejdřív jsme si prošli městečko Sion a potom autobusem stoupali do nadmořské výšky přes 2000 metrů. I přes to, že jsme byli velkou část dne v autobuse, tak ale na foto pauzách nás čekala dechberoucí panoramata zasněžených Alp. Pak už jen asi ten nejdelší přejezd přes Švýcarsko na ubytování.

Co Vás napadne, když se řekne Švýcarsko? Mě třeba hory, draho, kvalitní čokoláda, sýry a zase draho. Na vlastní oči jsem ale tuhle rozlohou malou zemi, která toho má ale hodně co nabídnout, mohla poznat na našem poznávacím zájezdu, kterého se zúčastnili především žáci 9.D, které doplnili další studenti z druhého stupně. Našim pedagogickým dozorem byl pan učitel Lukáš Brychta, paní učitelka Věra Hrdinová a paní asistentka. Nesměl samozřejmě chybět ani profesionální průvodce, který měl vytříbený smysl pro humor, ale i tak mě jeho vtipy pobavily.

Poslední den byl ale naladěný na úplně něco jiného – čokoládovna. Ocitli jsme se v čokoládovně Cailler a tak trochu jsme se mohli cítit jako Karlík v továrně na čokoládu. Byly nám zajímavou formou vysvětleny procesy od sbírání kakaových bobů až po balení čokolády. Myslím, že jsme všichni utratili naše zbylé franky, ne-li více, v obchůdku s pravou nefalšovanou švýcarskou čokoládou. Teď už ale bylo na čase vyrazit zpátky domů do Česka.

Nazpátek ubíhá cesta vždycky rychleji, to se mi i potvrdilo, a v brzkých ranních hodinách, přesněji ve třičtvrtě na pět, si už pro nás naši rozespalí rodiče museli přijet. Výlet považuji za zdařilý, moc se mi líbil a Švýcarsko je krásná země, do které doporučuji každému se podívat, protože nebude litovat. 

Fotogalerie je tady: