Hudba a my - hudební stroj času Na Výsluní

Stojí za dnešní hudbou skuteční lidé? Ve výčtu otázek týkajících se hudby, produkce hudby, ale i jejího vytváření bych mohla pokračovat dál. Minimálně těchto výše uvedených jsme se dotkli v hodinách hudební výchovy na naší škole. 

Hlavním impulsem pro týden hudby je již tradičně výzva Evropské asociace pro hudební výchovu ve školách (EAS) k oslavě dne hudební výchovy. Ano, základní, střední i umělecké školy naštěstí ještě stále pečují o hudební vzdělání našich dětí. My jsme si o důležitosti hudby v životě člověka povídali mnohokrát. Opět jsme se zaměřili hlavně na vytváření hudby prostřednictvím písní, pohybu i hry na nástroje. Ten prvek osobitosti a jedinečnosti v hudebním procesu je prostě stále nejdůležitější, i když na nás moderní technologie útočí ze všech stran. Možnost spolupodílet se na hudebním vystoupení, realizovat se v rámci skupiny, umět poslouchat a naslouchat názorům ostatních, dotáhnout výsledek ke stanovenému cíli, to vše se spojilo pro žáky druhého stupně v jedno konkrétní hudební vystoupení pro ostatní spolužáky v daném ročníku. 

Letošní ročníkové zpívání v hale jsme pojali jako hudební cestu časem s ohledem na dobu, do které jsme se dostali. Šesté ročníky tak společně s praotcem Čechem vystoupali na horu Říp. S kněžnou Libuší sdíleli její moudrost. Doprovázeli Horymíra na jeho cestě přes hradby Vyšehradu s  věrným Šemíkem a potkali i další bájné postavy z našich českých pověstí. 

Do období středověku se na vlnách času vypravili všichni sedmáci. Společně s Karlem IV. navštívili hrad Karlštejn a stejně jako ve filmovém muzikálu Noc na Karlštejně s hudbou Karla Svobody zrušili králův zákaz pobytu žen na hradě, a to dokonce i se samotnou královnou Eliškou.

Renesanční hudba a ladné renesanční tance nás doprovázely při Audienci u Rudolfa II. na brandýském zámku (přesto v naší školní hale). Osmáci oživili atmosféru před císařovým příjezdem dobovými kostýmy (na nichž některé doplňky sami vyráběli). Jen oni vědí, zda k nám Rudolf skutečně přijel. 

Role deváťáků byla jednoznačná. Na časové ose v dějinách hudby museli zákonitě skočit až do hudby 20. století. Oni už měli volnou ruku ve výběru hudebního žánru i ve způsobu jeho zpracování. Překvapivě se jejich časostroj zastavil v 80. letech 20. století. Ve čtvrtek tak roztančily celou halu školy písně z mládí jejich rodičů. 

Celou atmosféru všech jednotlivých vystoupení krásně dolaďovala výzdoba celé haly, na níž se podíleli samotní žáci pod vedením našich kreativních výtvarnic, paní učitelky Masákové a Černé. Všichni žáci měli také podporu ve svých třídních vyučujících a na celé akci se podíleli i ostatní učitelé z jiných předmětů. Všem patří velké díky. 

Paralelně s tímto programem probíhaly již tradiční “soukromé koncerty” žáků z hudebních, ale i nehudebních tříd ve třídách prvního stupně. Tuto aktivitu si připravili sami žáci a zahráli své oblíbené skladby nebo písně svým spolužákům v jiných třídách.

Třešničkou na dortu celého hudebního týdne pak bylo taneční vystoupení na hudbu baletu Šípková Růženka od Petra Iljiče Čajkovského pod vedením našeho bývalého žáka Huberta Vltavského (absolventa taneční konzervatoře a studenta hudební konzervatoře). Během celého týdne nacvičoval s vybranými třídami taneční sekvence, které se v pátek propojily do jednoho pohádkového příběhu. Dvě vystoupení v tělocvičně sledovali nadšení diváci z řad žáků 1. stupně. Všichni zúčastnění byli odměněni zaslouženým nadšeným potleskem.

Já tleskám v závěru všem, kteří naše společné dílo dotáhli do konce. Každý do něj vložil kousek svého já, kousek svého srdce, a bylo to znát. Nebyla to cesta snadná, ale věřím, že nás posunula na cestě k hudbě, ale i k sobě samým zase o kousek dál. 

Děkuji všem zpěvákům, muzikantům, hercům, tanečníkům, kolegům, ale i rodičům za podporu. 

Už teď se těším na další společné muzicírování, 

Lenka Jandová  

Kompletní fotodokumentace je tady: