MOST MEZI GENERACEMI 

K seniorům jsme přijeli s energií, smíchem, zvláštním očekáváním, co se vlastně po nás bude chtít. Někdo se bál, někomu se tam dokonce i nechtělo, někdo se těšil.... A nakonec jsme odcházeli naplnění hřejivým pocitem, bohatší o další zkušenost a já s asistentkou Klárkou dojaté. 

Program nesl název zimní olympijské hry. Dohromady se seniory jsme vyplňovali olympijský kvíz, četli, kreslili medaile a hráli různé hry s míčky. Děti trénovaly motoriku, protože ji teprve zdokonalují. Senioři ji trénovali, protože ji pomalu ztrácejí. A tak se stalo něco zvláštního – ti nejmladší pomáhali těm nejstarším. 

Při hře s míčky se místností nesl smích, při masáži zase tiché povzdechy úlevy. Malé ruce jemně přejížděly po dlaních, které pamatují celý život. V těch chvílích nebyl důležitý věk, tím stěžejním byla blízkost. 

A u čtení se role obrátily. Ti, kteří kdysi učili své děti číst, dnes nadšeně poslouchali malé čtenáře.  

Na závěr přišel ten náš oblíbený wau moment, co tak milujeme. Děti a senioři si navzájem vyrobili medaile a se smíchem, objetím a slzami si je věšeli na krk. 

Děti seniorům předaly vlastnoručně vyrobená přáníčka, kde do každého vložily čaj – aby zahřál. Možná tělo, možná i srdce. 

Pak jim zazpívaly – místnost ztichla. V některých očích se leskly slzy, ale nebyly to slzy smutku, byly to slzy dojetí, slzy vděčnosti.... Slzy, které přicházejí, když si člověk uvědomí, že není sám. 

Pusinky nebyly plánované. Vzniklo to všechno samo – bezprostřednost dětí a babiček.  

To dopoledne nebylo jen o olympiádě. Bylo o mostu mezi generacemi. O tom, že začátek a konec života si mohou být blíž, než si myslíme. 

Děti si odnesly zkušenost, že i malé gesto může mít obrovskou sílu. 

Senioři si odnesli pocit, že jsou stále důležití. 

A já s Klárkou jsme si znovu připomněly, že laskavost nestárne❤️. 

Spoustu krásných i dojemných fotografií z tohoto jedinečného setkání si můžete prohlédnout v následující videoprezentaci:

https://filomena.smartslides.com/domov-senioru