Jak 6. B zakončila pololetí

Svět, kde tma není strašák, ale průvodce

​Po příjezdu do Prahy a krátké procházce nás v historické budově Novoměstské radnice přivítali průvodci. Ti mají jednu společnou věc – sami jsou nevidomí nebo slabozrací. Právě oni nás vzali do absolutní tmy.

​Co jsme během hodiny v „černočerné“ tmě zažili?

• Zmatek i soustředění: Najednou nezáleželo na tom, kdo má jaké tričko, ale na tom, koho držíte za ruku a co cítíte pod prsty.
• Běžné situace jako dobrodružství: Vyzkoušeli jsme si, jaké to je projít se bytem, zaplatit v baru za džus nebo se orientovat v ruchu ulice, aniž bychom viděli na krok.
• ​Hmat a sluch na maximum: Zjistili jsme, že i obyčejná socha nebo stůl mají fascinující strukturu, které si s otevřenýma očima málokdy všimneme.

Lekce empatie a humoru

​Největším zážitkem byli naši průvodci. S neuvěřitelnou trpělivostí nás navigovali a s humorem odpovídali na naše dotazy typu: „Kde jste?“ nebo „Tady se vážně nedá ani trochu podvádět?“. Ukázali nám, že život bez zraku není jen o překážkách, ale o jiném vnímání světa, které může být stejně bohaté jako to naše.

​Viditelná část výstavy

Po výstupu ze tmy jsme si v prosvětlené části vyzkoušeli různé pomůcky: Braillovo písmo, speciální mluvicí váhy nebo hry, které nevidomé děti hrají. Někteří z nás si zkusili napsat své jméno pomocí důlků do papíru, což se ukázalo jako pořádný oříšek!

​„Bylo to zvláštní. Nejdřív jsem se trochu bál, ale pak jsem zjistil, že když víc poslouchám, vím přesně, kde jsou moji spolužáci,“ shrnul pocity jeden z žáků.

​Během výletu nechyběl zasloužený rozchod a při společné cestě domů MHD jsme si zážitky ještě dlouho vyprávěli. Domů jsme se vrátili unavení, ale s pocitem, že se na svět budeme odteď dívat trochu jinýma očima.

Ve čtvrtek 29. ledna jsme si šli společně zabruslit. Na kluzišti nám paní učitelka rozdala vysvědčení.

Pololetí jsme zakončili sladkou tečkou v cukrárně.

​Děkujeme za super zážitky!

Třída 6. B